Vražda v expresu [88%]
Past na Popelku [88%]
Cestující v dešti [80%]
Dáma v autě s brýlemi a puškou [75%]
Sébastien Japrisot
je pseudonym, pravé jméno je Jean-Baptiste Rossi
Život: * 04.07.1931 † 04.03.2003
Národnost: francouzská
odkazy: 12x [info], 1x [blog], 1x [životopis]
Sébastien Japrisot, vlastním jménem Jean Baptiste Rossi, je vedle Georgese Simenona pokládán za nejvýznamnějšího frankofonního autora kriminálních příběhů a literární kritikou bývá obvykle stavěn i nad něj. Říkalo se mu „francouzský Graham Greene“.
Rozhodně však nebyl svým původem předurčen k závratným úspěchům. Měl přistěhovalecké kořeny, neboť jeho prarodiče přišli do Francie z jižní Itálie a co se formálního vzdělání týče – na „první pokus“ nedokončil ani jezuitské lyceum v Marseille Až později studoval na Sorbonně. Už v 17 ale zaujal pozoruhodným milostným románem Les Mal-Partis, který však zaujal spíš kritiky než čtenáře.
Pracoval několik let v reklamní agentuře, kde se poměrně rychle vypracoval na vedoucí pozici a v té době založil rodinu. Když si jeho prvotiny všimli filmaři, neváhal a začal pro ně psát scénáře a sklízet úspěch za úspěchem. Tehdy odešel na „volnou nohu“ a přijal za svůj umělecký pseudonym anagram ze svého jména skutečného. Pak mu učinili lákavou nabídku i nakladatelé a on jim vyhověl hned dvěma majstrštyky, které zaznamenaly okamžitě i velký čtenářský úspěch. Byla to Past na Popelku a Vražda v expresu (nepřesný český název, původně Compartiment tueurs).
Obě knihy byly okamžitě zfilmovány a od tohoto okamžiku sklízel Japrisot čtenářskou slávu i literární a filmové ceny prakticky se vším, na co sáhl. Připomeňme jen Dámu v autě s brýlemi a puškou, Sbohem, příteli (Adieu, l´ami – česky nevyšlo), Cestujícího v dešti, Zajícův běh přes pole (La Course du li?vre ? travers les champs – česky nevyšlo), Vášeň žen atd., až po snad jeho největší literární triumfy (přinejmenším podle hodnocení experty na „vážnou“ literaturu): Vražedné léto (1. vyd. 1977) a Příliš dlouhé zásnuby (1. vyd. 1991).
Byl a dosud je překládán do spousty jazyků, zaznamenal a zaznamenává neuvěřitelná množství reedic a za života obdržel mnoho literárních a filmových cen a uznání, od Grand Prix de Littérature polici?re (1963) za Past na Popelku a Le Prix d´Honneur (1966) za Dámu v autě, s brýlemi a puškou, až po Prix Interallié za Příliš dlouhé zásnuby (1991) a cenu britské Crime Writer´s Association za totéž. Sébastien Japrisot věru nebyl „jenom“ autorem detektivek, byl to skutečně velký „pan spisovatel“.
